Červenec 2008

Pigloo-Ca plane pour moi

29. července 2008 v 23:09 |  Animace


Oh, další šílenost.. :D Škoda, že to je německy.. Nebo francouzsky?? :-/ :D :D
Přidat komentář

Pigloo-Papa pinguin

29. července 2008 v 23:07 |  Animace


Juj, netuším, co to je, ale je to drsné.. :D :D
Přidat komentář

Proč je to tak těžké....?

29. července 2008 v 11:29 |  My poetry :)
Jak těžké je někomu jednu větu říct,
proč to tak moc bolí?
Proč to nejde prostě-je v tom něco víc,
bolest jak když ránu pokrýváš solí.
Proč to nejde jednoduše,
nestačí jenom pohled?
Vždyť oči jsou prý oknem do duše,
podíváš se a vidíš to hned..
Teď však nevím,
opravdu je dobré tu pravdu znát?
Možná se toho i bojím,
opravdu je tu o něco stát?
Jak to ale zakrývat,
když Ti srdce krvácí?
Jak můžeš něco předstírat,
když se bolest nevytrácí?
Jak těžké je něco někomu oznámit,
proč v tom city hrají tak důležitou roli?
Jak těžké je se z toho pocitu vymámit,
proč si každý sám tu cestu citů nevolí?
Mno, tak nějak chvilková záležitost... Ale říká toho hodně....
Přidat komentář

Amazing play of pocket :)

28. července 2008 v 22:17 |  Sportovní videjka


Páááni, to muselo dát práci, než všechno poskládal a nasměroval.. :D Ale jako všechno mu spadlo do dírek, boreec!!! :D :)
Přidat komentář

Harmonica blues beatbox

28. července 2008 v 22:03 |  Hudební ;)


Ještě jedno videjko sem musím dát. :) Je to prostě supeeer! :) ;)
Počet komentářů: 1

Beatbox with harmonica

28. července 2008 v 21:59 |  Hudební ;)


Beatbox 4ever! :)
Počet komentářů: 1

Nike soccer freestyle

28. července 2008 v 21:53 |  Sportovní videjka


Není co dodat. GOOOOD! ;)
Přidat komentář

Freestyle floorball

28. července 2008 v 21:47 |  Sportovní videjka


Wow, všechno možné, co je freestyle, obdivuju!! :)
Přidat komentář

Typický muž

28. července 2008 v 14:06 |  Ze života... :D

Njn, to jsou ti chlapi.. :D :D
Přidat komentář

Pochválit nebo zabít??

28. července 2008 v 14:04 |  Ze života... :D

Jsem rozhodně pro zabitíí!!! :D :D
Přidat komentář

Beeerimbaaau :-*

28. července 2008 v 12:23 |  Blablabla...
Juhuu! Tak jsem si říkala, že když už mám ten berimbau doma, tak je blbé pořád zkoušet a zkoušet ho natáhnout a pořád, aby se to nedařilo by bylo blbé, ne? :D Tak jsem se naštvala, pořádně jsem zabrala a hle, ono to jde! :D
Ještě to není 100%, ale už jdu hrát, pač nidko není doma. Toho přece musím využít, no ne? :D Tady je foteška :-* Krásný, že jo? :)
beerimbau
Přidat komentář

Pátek 13...? :-/

27. července 2008 v 20:29 |  Blablabla...
Lidi, nezdá se vám, že je dneska pátek 13.? :D Mě teda jo. A až moc.. :D Začalo to už ráno. Spala jsem u babičky na rozkládacím gauči. Jak jsem vstala, tak jsem ho zase chtěla složit a teda pěkně jsem se praštila do holenní kosti a to přímo. :D Tak jsem si zavyla a šla nahoru.. :D Cestou jsem šlápla na nějaký kamínek, či co, pač jsem byla boso.. :D
Pak se asi hodinku nic nedělo, tak jsem si řekla, že to byla náhoda. :) Začala jsem stříhat nitě a zničehonic "šmik!" a střihla jsem se ho prstu.. :D Přímo do polštářku. To jsem si zavyla podruhé... Ale nevěřili byste, kolik krve může být na tak malém místě. Krve jak z vola.. :D Tak jsem si to začala sát, připadala jsem si jako upír... :D
Po obědě chtěla mamka zjistit něco na netu, tak jsem šla pustit pc. V rádiu zrovna začala hrát fajn rychlá a taneční písnička, tak jsem začala zpívat a pohybovat se do rytmu na mém balonu.. :D Mno hádejte, jak to asi dopadlo.. :D Tak alespoň jsem sic neshodila, nerozbila, nic jsem si neudělala, akorát mám v zásobě další modřinku.. :D
K večeru jsem konečně zase hodlala vyrazit s Nelou na procházku. Vždycky, jak vidí košík a vodítko, tak začne skákat, běhat a kňučet radostí. Nikdy neposedí. Nejdřív jsem jí zapnula vodítko a jak tak neposedí, tak mi ho v ruce stáhla a já si nějak přiskřípla ten můj šmiknutý prstík... :D Zavytí potřetí... Mno a pak jsem jí nasadila náhubek, ona se nějak šikovně obrátila a přímo tím železným náhubkem se strefila do mojí bolavé nožičky z rána.. :D "Do čtveřice všeho dobrého" jsem si zavyla. Díky bohu to bylo dneska naposled.. :D Teda alespoň zatím.. :D :D
Teď se mi ještě blbě píše, pač nemůžu na prstík dopadnout... :D Tak píšu buď pomalu nebo s chybami.. :D Bože, ještě, že je to za mnou!! :D
Přidat komentář

Crusty demons!!

25. července 2008 v 21:49 |  Sportovní videjka

Wow! To jsou ale borcii!! Bore-bore-ček!! ;) Na tuhle akcičku jsem se nedávno dívala na satelitu živě a byl to teda mazeeeec nadruhou!! ;)
Přidat komentář

Skutečný zaříkávač koní

25. července 2008 v 20:00 |  Zajímavosti
Když mu bylo 12 let, měl po těle přes 70 zlomenin, skoro všechny mu způsobil jeho vlastní otec. Dnes ho zná celý svět, podle jeho života se v Americe točí filmy. Zaříkávač koní Monty Roberts.
Setkat se Montym je úžasný zážitek. Tenhle chlapík ukazuje, že lze pracovat prakticky s jakýmikoliv koni. Neobsednutými, klaustrofobiky, bojácnými koníky i s janky, kteří kolem sebe kopou jako o život.
Své umění před časem slavný zaříkávač předvedl i v Ostravě, kde před nabitou halou pracoval s každým koněm asi půl hodiny a za tu chvíli mu všichni problémoví koníci leželi u nohou. Tedy obrazně, samozřejmě.
Vyzařuje z něj síla
Vidět tohoto koňského mága, podle něhož byl natočen i film s Robertem Redfordem v hlavní roli, na vlastní oči a osobně se s ním setkat, to je zážitek na celý život. Naprosto chápu, že se mu koně oddají. Je z něj cítit neuvěřitelná síla, ale milá, člověk se toho nebojí.
Nejdříve vás pohladí očima, pak příjemným sametovým hlasem a nakonec tím, že vnímá absolutně každé vaše slovo. A to přitom musí mluvit se stovkami či tisícovkami zvědavých novinářů z celého světa. Díky tomu se mi o něm dlouho zdálo. Když mě ve snu někdo ohrožoval, objevil se Monty a zahnal ho. Jestli se díky němu takhle cítí i koně, vůbec se jim nedivím, že ho na slovo poslouchají.
Nebylo to ale jen zdání nebo můj pocit, podobně jako s koňmi, pracuje tenhle zvláštní Američan i s lidmi - drogově závislými, vězni, dětmi z pasťáků či dětských domovů. Možná proto, že sám v dětství zažil hodně násilí a málo lásky, rozumí si s nimi. Padesát sirotků sám adoptoval a vychoval je se svou ženou Pat na jejich ranči "Flag is Up".
Jeho metody a práce s lidmi zaujaly světové firmy, které si ho najímaly na to, aby jim radil, jak mají lépe motivovat své zaměstnance. Roberts takhle spolupracoval s 250 firmami, mimo jiné s: IBM, Volkswagen, Johnson & Johnson, American Express, Disney, Hallmark, Jaguar, Ford, VISA.

Monty v akci / foto: montyroberts.com Žádný vděk
Monty se narodil v Californii v roce 1935 na farmě, kde jeho otec trénoval a vychovával koně. Už ve dvou letech jezdil na koních, jako kluk své rodině přivydělával peníze coby jezdec rodea, 8x v něm vyhrál mistrovský titul. Dělal i dětského filmového kaskadéra. Vděku se ale nedočkal.
Jeho otec, policista, byl násilník. Týral koně i lidi. Zvířata krotil postaru - svazoval je, bil, dával jim na hlavu pytle, podobně drsně zacházel i s vlastním synem. Montymu bylo teprve 12 a už měl od otce přes 70 zlomenin po celém těle.
Není divu, že si Monty raději našel pro dvanáctiletého kluka dosti zvláštní brigádu, odjel do nevadské divočiny lovit mustangy pro rodea. Právě tam viděl něco, co ho poznamenalo na celý život a co si nechtěl nechat pro sebe. Při pozorování divokých koní porozuměl jejich jazyku. Jejich řeči zvané Equus. Pochopil, jak spolu komunikují a začal mluvit jejich řečí.
Jak spolu mluví
Stádo vždy vede jedna ze starších klisen a smí tu být jen jeden hřebec nebo mladí hřebci, jak začnou dospívat, musí pryč. Klisna k němu přijde, otočí se k němu zády a tím říká: "Jdi pryč!" Hříbě prosí s nosem u země, žebrá o návrat zpět.
Pokud se klisna ustrne a pootočí se k němu bokem, tak to znamená: "Můžeš se přiblížit, ale ještě ti není vše odpuštěno." Hříbě jde tedy blíž a pokud se k němu klisna otočí čelem, tak je vyhráno. Tím hříběti sděluje: "Tak teda pojď zpátky."
Pohyby nozder, uší, nohou, postoj těla, to všechno má svůj význam a Monty moc dobře ví jaký. Ke koním se chová jako zmíněná vůdčí klisna A oni mu naslouchají.
Speciální metoda
Vyvinul speciální metodu nazvanou Napojení - Join Up, při které nejdřív koně pořádně prožene, aby se uklidnil a pak na něj mluví svým tělem, až mu kůň začne důvěřovat a nakonec si na sebe nechá nandat i sedlo či jezdce.
Napojení - Join Up funguje stejně dobře i na koně, kteří mívají z něčeho panický strach, dostihové koně, kteří odmítají vstoupit do startovacích boxů nebo koně s klaustrofobií či vyděšené po nehodách, kdy se třeba srazili s autem. Takového koně jménem Pilgrim léčil Robert Redford ve filmu Zaříkávač koní, který byl natočen podle života Montyho Robertse.
Svou metodu si malý Monty mnohokrát ověřil na mustanzích, které si bral po rodeích, jinak by šli na jatka, ale Monty je odvedl k nim na farmu, obsedal je a pak prodával. V kruhové ohradě, kterou si postavil, dokázal s koněm za pár minut to, co starými drsnými metodami jeho otci trvalo třeba 3 týdny.
Prosadil se až později
Jenže jeho novátorské metody nikoho nezajímaly. Sem tam o něm pak sice někdo napsal, ale pořádně se Monty Roberts prosadil až ve svých 53 letech. O jeho práci se totiž doslechla britská královna Alžběta II., známá milovnice koní. Pozvala ho do Anglie, a když viděla, co Monty dokáže, přemluvila ho, aby začal jezdit po světě, kde by svou metodu předával dál.
Tak se nakonec dostal i k nám. V Ostravě během jednoho večera pracoval s pěti koňmi. S jedním mladým koněm, který na sobě ještě nikdy nenesl člověka, s kopající kobylkou, splašeným koněm, co ho všechno děsilo nebo třeba s kobylou-klaustrofobičkou, kterou její majitelé za boha nemohli dostat do vozíku.
Když chtěli jet na závody, celá rodina se s koněm prala třeba i dvě hodiny. Monty jim za dvacet minut ukázal, že jejich kobylka do vozíku klidně půjde i sama a ráda.
Vysvětloval to tak, že na koně se musí jako na malé děti, nesmíte je do ničeho tlačit, musíte počkat, až se jim do toho bude chtít. Mnohdy je lepší říkat, že nechcete, aby udělalo to či ono, dítě pak bude chtít dělat přesně to, co jste mu zakázali.
Tu klaustrofobickou kobylku třeba vždy jen popovedl o krok blíž k přívěsu, když udělala krok dopředu, donutil ji o několik kroků zacouvat, kobyla už za chvíli neměla pocit, že ji do toho nutí a už už chtěla do toho přívěsu nastoupit. Za pár minut tam opravdu lezla sama...

"Když něco děláte s tím, že na to máte jen hodinu, bude to trvat třeba týden. Když to děláte s tím, že na to máte klidně celý týden, možná to zvládnete za hodinu," říká zaříkávač. Takový je Monty. Takové je jeho umění. Doslova kouzelnické. Okouzlil koně i lidi, okouzlil a nadále okouzluje i mne…

Oh, na tuhle show s Montym jsem měla jít, ale nějak mi to nevyšlo... Což mě dost mrzí. :( Ale hned jak se tady zase někdy objeví, hned kupuju lístky!! :D :)
Přidat komentář

Flutebox

25. července 2008 v 16:51 |  Hudební ;)

Další skvělé videjko! Tenhle chlapík se stane legendou!! :) Nebo myslím, že už legendou je.!! :)
Přidat komentář

Beatbox and "flutebox"

25. července 2008 v 16:47 |  Hudební ;)

Inspirace od Adélky-Estrelinhy :)
WOW!! Beatbox 4ever!! A nový flutebox!! ;) Prostě THE BEEEST!! :) ;)
Přidat komentář

Cvičící

25. července 2008 v 10:09 |  Crazy obrázky :D
garfield
:D Nj, Garfield.. To je chudák takový matlák a smolař.. :D Ale taky se teď tak cítím.. :-/ :D
Přidat komentář

Hříšný tanec uklízeče

24. července 2008 v 21:17 |  Zajímavosti
Polský metař září v taneční kreaci na YouTube. Stal se díky ní světoznámým.
Není tomu tak dávno, co jsme vám představili vpravdě světového tanečníka, který svým kuřecím hip-hopem ohromil Youtube, a už je tu další borec, jehož kousky s gustem sledují desetitisíce lidí.

Rozený tanečník
Tentokrát ale evidentně nejde o nějaký marketingový trik, nýbrž prostou vášeň polského emigranta žijícího ve Velké Británii. Ten strká do jedné kapsy Michaela Jakcsona a do druhé Patricka Swayzeho. Tak vytříbený taneční styl u své pojízdné popelnice provádí!

Práce pouličního metaře jistě není vrcholem kariéry nikoho a nebylo by překvapením, kdyby se v ní Zbigniew Colbecki flákal. Většina jeho kolegů jde v nestřežené chvíli na cigárko nebo hledá, o jaký sloup by se mohla opřít a "ulejt se".

Ziggy Dust / foto: dailymail.co.uk


Hotový umělec
Zato Zbigniew, kterému už nikdo neřekne jinak než Ziggy Dust (něco jako Ziggy "Utřít prach"), maká na plno a přitom ještě zvládá efektní taneční kreace.

Svou tyč na sbírání odpadků používá jako kreativní doplněk své show a nezapře v sobě minulost nadaného cirkusáka. Jeho vášní neotřásla ani pozice uklízeče v západním Londýně. Naopak, užívá si každodenní pozornost lidí, která se s umístěním jeho videí na internet ještě zněkolikanásobila.

Radost z práce
"Miluju, když můžu lidi bavit, když se smějí tomu, jak tancuji. Obecní úřad byl navíc velmi nápomocný a umožnil mi uklízet trochu jiným způsobem," říká sedmačtyřicetiletý Ziggy.

"Pohled na tancujícího odpadkového muže je pokaždé jako nádech čerstvého vzduchu. Rozesměje prostě každého," řekl Kieren Loughran, obyvatel místa, které Zbigniew denně věnuje svou péči.

Tomu říkáme veřejná služba. A pak že polský emigrant je škůdce. Znuděný Brit by takovou práci bral jen jako dno své kariéry a akorát kolemjdoucím naprášil do obličeje.

Přidat komentář

Meu, meu berimbau

24. července 2008 v 20:16 |  Blablabla...
Juhuu! Tak ode dneška jssem oficiálním vlastníkem berimbau-viola. :D Dneska jsem si ho totiž koupila na trenu! :) Neodradilä mě ani taťkova slova, cituji:"Na co takovou kravinu, zase si něco uděláš, budeš v prdeli a tamto ti bude na hovno..." Mno, alespoň byl upřímný, co? :-/ Já to neřeším, jsou to moje penízky, berimbau jsem si přálauž dávno a poctivě jsem si na něho našetřila.. :)
Přišla jsem domů a řekla mamce a babičce:"Představuji vám mojeho miláčka-berimbau". Mamka na to odvětila:"Tak kvůli tomuhle blbému klacku s kokosem jsi vysolila tolik peněz???" Mno prostě a jednoduše, asi mi není přána capoeira a vše kolem ní... :-/
Mno co, kooonečně se můžu učit. :) Ještě jsem ho zkoušela před chvilkou natáhnout, ale jako moje ruce jsou jaksi ochablé z trenu... :D :D Takže nějak bez výsledku. Nevadí, zkusím zítra. Heca!! :D :D
Přidat komentář

Heca :D

23. července 2008 v 20:15 |  Blablabla...
Před rokem mi Nika udělala perličkový náramek. Strašně se mi tyhle věci líbí. (Dobře, přiznávám, líbí se mi všechno, co si můžu dát na ruku nebo na krk.. :D) Vypadá to docela složitě.. Ale řekla jsem si HECA, zkusím to, za pokus nic nedám.. :D No ne? :D
Tak jsem se včera vydala do města hledat místo, kde se perličky prodávají. Narazila jsem hned ve druhém obchodě na dobrý výběr. Tak jsem koupila asi 6 barev a večer jsem se snažila něco najít na netu. Mno, skoro nic tu nebylo. :-/ To mě ale neodradilo. Pozorně jsem si prohlédla ten náramek od Niky a dneska ráno (dobře, tak dopoledne :D) jsem se do toho pustila.. Teda, ono to je úplně lehké! :D A taky mě to pořádně baví. :) Sice jsem měla takovou pozici, ze které jsem se nemohla narovnat, ale jako náramek už se mi vesele točí kolem ruky a já jsem spokojená. No posuďte sami, na to, že jsem to zkoušela poprvé, se mi to docela povedlo, ne? ;)
curiosa
Takže kdyby někdo něco chtěl, stačí napsat, co a jak a doručit perličky a já to za pár hodinek udělám.. :) Tohle mi trvalo něco okolo 3 hodin...? :)
Přidat komentář
1 2345Další > Poslední >>