Znovu a pořád básnička k seminárce. Je pravda, že je trošku morbidnější, ale to k vlkodlakům snad patří, ne? Miluju vlkodlaky!! :D :)
Temným lesem se rychle plíží,
na svou kořist čekají,
všechny bytosti na ně vzhlíží,
kdo nedělá problémy, toho nechají.
Úplněk se nad stromy tyčí,
hrozné zvuky se ozývají,
kolem rychlý vítr fičí,
do skrýší se všichni schovávají.
Jde z nich hrůza a děs,
není radno si s nimi zahrávat,
v okamžiku Tě roztrhají, to mi věř,
klidně si Tě můžou k večeři podávat!
Na rukou dlouhé drápy,
po celém těle hustá srst,
v hubě krvavé tesáky,
k rozpárání jim stačí jediný prst.
Černočerná temnota v jejich očích je,
chce trhat kusy masa,
stále myslí na to, koho zabije,
ať je to lidská či zvířecí rasa.
On totiž ani není zvíře,
je to jenom nestvůra,
když se k němu dostaneš blíže,
okolí se zabarví doruda.
Zpřeláme Ti všechny kosti,
kůži z Tebe stáhne,
tím pak svou rodinu hostí,
nažere se a zase táhne.
V úplňku pak začne výt,
zní to jako nekonečná nicota,
nepřej si tam někde být,
nebo je to konec Tvého života.
Kolem jenom černo je,
sova do téhle noci křičí,
vůbec nic o nich nevíme,
máme jen název-Nestvůry vlkodlačí!