Upíři mě vždycky fascinovali. Sice ne úplně, ale prostě to jsou pro mě bytosti, ke kterým "vzhlížím" s úctou.. :) Mimochodem, tohle je další básnička, která vznikla na seminárku.. :)
Přivři oči a poslouchej,
noc temná nastává,
pozorně se přitom dívej,
možná jen kousek od Tebe mrtvý vstává.
Ve dne ve své rakvi leží,
odpočívá po krvavé noci,
ubránit se mu jde jen stěží,
nebo je někdo té moci?
Pokaždé čeká, až Slunce zapadne,
je to vlastně noční tvor,
těší se, až zase někoho napadne
a přiblíží se k němu jak smrtící mor.
Přitahuje ho jedině krev,
nejlépe teplá a čerstvá z krku,
může být i vystřikující z cév,
láká ho představa jediného srku.
Své tělo v netopýra promění,
problém to pro něj není žádný,
ruce za křídla vymění,
nemusí pro to mít důvod pádný.
Nezabíjí Tě-ještě hůře,
Tvou duši poznamenává,
je to horší než v noční můře,
i Tvé tělo ďáblovi prodává.
Zakleje Tě pouhým kousnutím,
nikdy nebere meze,
nelze to změnit píchnutím,
odteď se s Tebou všechno veze.
Tvůj úkol je jediný,
číslo jedna je zabíjet,
už Tě nedojmou ani nejšťastnější rodiny,
Tvá touha je chuď po krvi vyvíjet.
Kůl Ti někdo do srdce vrazil,
Tvůj dech už je sípavý,
v tu chvíli jakoby Tě někdo zmrazil,
je konec, vy upíři kousaví!