Fyzická hra zachytává jen jednu třetinu toho, co pojem Capoeira zachytává. Hudba a zpěv jsou dva neodmyslitelné aspekty, bez kterých by samotná hra byla jen bezduchým kopáním do vzduchu. Hráči získávají energii potřebnou pro svoje výkony od osob v rodě, kteří zpěvem a potleskem inspirují oba soupeře.
Základním hudebním nástrojem je berimbau, strunový nástroj připomínající luk. Berimbau určuje tempo hry, představuje jakýsi vnitřní rytmus Capoeiry, kterým se každý hráč řídí. Z větší části se používají 2-3 berimbau, při čem každé může hrát jiný rytmus. Mezi další nástroje patří ještě pandeiro (tamburína) a atabaque (velký buben), agogo (dvojitý plechový zvon) a reco-reco (škrabka vyrobená z bambusu).
Písně v Capoeiře mají různou tématiku. Z větší části popisují aktivity v rodě, často s metaforickým obsahem. V minulosti byly mnohé písně v rodě improvizované, tato tendence se však postupem času vytrácí. Jiným typem písně je tzv. ladainha, která se zpívá na začiatku a hráči v ní obyčejně vzdávají úctu svému mestre.
Zpěv v rodě má dvojí význam. V prví řadě oživuje hru a dává celé akci kulturnější podobu, na druhé straně udržuje naživu tradice, které by se jinak z Capoeiry vytratily. V minulosti i v současnosti se vědomosti v Capoeiře přenášeli především přímým ústním podáním, literatury o této problematice je ještě stále málo a písně jsou jedním ze způsobů, jak mestres předávají svoje vědomosti dále.