Zas a znova tohle prostě nepotřebuje komentář. Měla jsem to v pár sekundách sepsané. To víte, když vás něco opravdu baví a položili byste za to i život, tak z vás padají nádherná slova, v mém případě verše :)
Je to tanec, je to boj,
energii má jak včelí roj.
Je o hudbě, je o umění,
takhle je v mám domnění.
Je magická, je tajemná,
pro mne vždy tak dojemná.
Je to nádhera být v rodě,
být součástí a být ve shodě.
Slyšet rytmus berimbau,
který mě vždy rozhýbal.
To je jeden z mnoha snů,
velké přání dlouhých dnů.
Chci hrát jogo, nebo zpívat,
anebo se jen tak dívat.
Na tu krásu, která nás společně obklopuje
a v hloubi mé duše navždy zakotvuje.
Na hráče ve víru pohody,
kteří využívají svobody.
Na nadšené obličeje všech lidí,
kteří se v tuto chvíli za nic nestydí.
Vždycky mi z toho srdce buší,
protože jen CAPOEIRA zůstane navždy v mé duši!!!